LEGENDA O MARATHÓNU

Název a délka trati se odvozují z legendy o řeckém běžci, který měl údajně po bitvě u Marathónu, datované na 12. září r. 490 př. n. l., přinést z Marathónu do Athén zprávu o vítězství. Tam ale po běhu vyčerpáním zemřel se slovy „Νενικήκαμεν“ (Neníkékamen) – „Zvítězili jsme!“. Historik Hérodotos, který žil v době nedlouho po marathónské bitvě, však tuto událost s marathónským běžcem vůbec nepřipomíná. První písemná zmínka o poslovi z Marathónu do Athén se objevuje až na konci 1. století n. l. a tak lze předpokládat, že příběh o běžci z Marathónu do Athén si vytvořila fantazie autorů, žijících o několik století později. Ať už to bylo jakkoli, fakta jsou tato: 12. září 490 př. n. l. zvítězili Athéňané nad obrovskou přesilou Peršanů v bitvě u Marathónu a o 2 507 let později stanuli na stejném místě TriSKáči a jejich běžečtí kamarádi, aby se pokusili  napodobit legendárního běžce na stejné trati. A jak to všechno dopadlo?   

Všechno začalo na letošním plese Ligy100, když Ruda sondoval, kdo by se přidal, pokud by Šmuri dostala k narozeninám start na Athénském Marathonu. Takové nabídce málokterý běžec odolá a tak místo původních 6ti osob sháněla naše Danča přepravu a ubytování v centru Athén pro 22 účastníků! To už je slušnej zájezd a Danča si po těch zkušenostech může s klidem otevřít cestovku.

Moc Ti za to všechno Dančo DĚKUJEME!!!

Přiletěli jsme už ve čtvrtek odpoledne a ubytovali se v penzionu v centru Athén v místě, kde se křižovalo několik velmi rušných ulic. Chvíli trvalo, než jsme přivykli zběsilé troubící dopravě s kličkujícími motorkami, jezdícími občas na červenou. Ale byli jsme v centru dění: 5 min. na Akropoli a do starobylého centra, 5 min. na start 5 km a 10 km trati a 5 min. na cílový starověký stadion.

Ještě týž večer jsme se všichni zaregistrovali na závod ve sportovní hale na Athénském pobřeží, což si vyžádalo 2 x 45 min. kodrcání v tramvaji a pak se část naší skupiny seznámila s personálem nedaleké SmileThomas restaurace. Již na vídeňském letišti nám Danča rozdala účastnická trička s řeckým nápisem každého nositele, což byla vynikající záminka při navazování kontaktu s domorodci. Některá řecky psaná jména my češi vůbec nedokážeme přečíst, a vždy bylo plno veselosti, když některý z místních bez potíží přečetl jméno správně. My se snažili naučit alespoň několik řeckých slovíček, abychom lépe zapadli do prostředí. Např. pro nás všechny nejpoužívanější: „JÁMAS!!!“ 

Pátek jsme věnovali prohlídce starověkých památek, města a místních pohostinství. Původně jsme vyšli společně, ale byli jsme příliš velká skupina na to, abychom se drželi všichni pohromadě, a tak jsme se postupně roztrhali do menších skupinek, abychom se k všeobecné radosti pak různě potkávali a zase vzájemně ztráceli. Všichni jsme se shodli, že nás překvapilo, jak jsou antické památky obrovská díla a na jak rozlehlé ploše a jaké jsou Athény obrovské město rozložené kolem vrcholu Akropole. Bylo jasno a bylo vidět zastavěná území pokračující za obzor kopců kolem města a na jihu ohraničená mořem. Na prohlížení zdejších památek je listopad ideální doba, neboť v létě tu musí být neskutečné vedro znásobené zácpami prázdninových turistů. Večer se nás asi polovina sešla v taverně Pláka, kde jsme za zvuku řecké živé muziky poseděli u několika sklenek vína, místních oliv a sýra. Mohlo by dojít i na společné řecké tanečky, ale mnohým se do toho nechtělo a tak mě před osamoceným poskakováním v řeckém rytmu, zachránila Afrodita, vyslaná mi ku pomoci z božského Olympu. Chytla mě za ruku a jako víla se mnou protančila nejméně jednu řeckou píseň snažíc se mě naučit základnímu tanečnímu kroku. A pak byla fuč a být tam sám, myslel bych, že sním. 

Sobotu už jsme si více méně každý přizpůsobil program, dle svých potřeb před závodem, ale většina ještě dala výlet k moři a koupačku ve vlnách. Moře mělo krásných 20,5°C a tak proti 11°C na Gebech to byl požitek.    Někteří pak také pátek a sobotu vyplnili lehkým klusem podél pobřeží cca do vzdálenosti 7 km. To se týkalo zejména Jari Kurriho a Ondry. V pátek bylo hodně dobré, když dobíhali svůj trénink, že z moře na ně najednou zavolala naše skupinka z Ligy 100 a Cyklo Racing „hej Martinci“. V sobotu už běželi všichni společně. Každopádně vždy výklus skončil v romantické hospůdce na pláži s krásným výhledem na zapadající slunce. Člověk by nevěřil, že tam bylo teplo. 

NEDĚLE = ZÁVODNÍ DEN: ráno v 5:30 jsme všichni marathónští běžci společně vyrazili na autobus, který nás zavezl na druhou stranu poloostrova k místu startu – městečku Marathón. Rozednívalo se, bylo chladno a asi 2 hodiny do startu. Pořadatelé rozdávali mikrotenové pytle a mnozí běžci se do nich oblékli. Ruda se Šmuri měli přes sebe flaušové deky, které pro ten účel zakoupili, já přes dres přetáhl mikinu a tepláky a před během jsme to odevzdali ve stanovišti místní charity. Konečně START! Začínám s Rudou, a Ondrou společně ze 4. lajny. Šmuri je někde za námi v šestce a ostatní tak různě. Prvních 10 km rovina, zdá se, že bude vedro. Držím se s Rudou cca 5 min/km. Kolem 4 km beru od diváků olivovou větvičku, která je zde symbolem nevím čeho (asi vavřínu?), ale hodně závodníků si ji různě zastrkává za čelenky či opasky. Na 8 km si odskakuju ke keříku a od té chvíle nikoho známého na trati nepotkám. Od 10 km se silnice začíná vlnit a s prvním stoupáním se objevují mraky. S tím vedrem to nebude tak zlé. Olivové háje a přímořské rezidence teď vystřídaly zahrady a suchá pole s přízemními budovami a čím dál častěji vesnice jejichž obyvatelé lemují trať povzbuzují, někteří v krojích tancují či vyhrávají různou muziku. Od 10 km až na 31 km trať víceméně stoupá z 0 na 250m a pak je až do cíle táhlé klesání na 100 m. n. m. Jsem v půlce, čas 1:57, teoreticky to vypadá na 4 hod. v cíli. Maraton se ale rozhoduje až v 2. půlce, čeká mě ještě 10 km kopec a už mě fest bolí nohy. Tak aspoň co nejblíž ke 4 hod. Trať už vede městem a všude kolem diváci. V kopci mě všichni předbíhají, konečně sedlo a začínáme klesat, snažím se zrychlit, ale běžím pomaleji, než bych si přál. Dost běžců tu začíná chodit, či si protahují zkřečované svaly. Každý kilometr se zdá být mnohem delší než ráno. 40.km čas 3:59:50. Že by pod 4:10? Nasazuji, ale vzápětí lituji, křeč v lýtku mi připomene, že chci doběhnout a ne se kroutit někde na kraji cesty. Běžím co mi nohy dovolí a docela dost jiných předbíhám. Konečně stadion, užívám si měkký tartan, fotím a mávám větvičkou. Čas na displeji 4:15:0něco. Uvidíme co řeknou čipy. Vidím Milana, odploužím se k němu, zdravíme se, Ruda prý tak 10 min. předemnou- borec, pěkně mi utekl. Gratulace od ostatních a pusa od holek. Byl jsem pro medaili, a pro svůj pytlík v DHL vozech, a pak se v parku natáhl na papundeklu vytaženým z popelnice. „Je to paráda, lehnout si na záda …“ a nohy zvednout na zábradlí. Uf, … asi za půlhoďky se vracím na stadion. Všichni se tam už sešli. Šmuri je tam už taky a vysmátá poskakuje, jako by vůbec neběžela. Smekám před jejím časem – byla mi v patách. Ještě čekáme, na dobíhající Evu a pak na barák a hajdy – někteří z nás spíš kulhajdy – do již oblíbené SmileThomas na naši společnou After párty. Tam pak z internetu postupně zjišťujeme výsledky a shledáváme, jaké máme mezi sebou borce, a tak přípitek „JÁMAS!“ zní opakovaně až do zavíračky.

V hospodě se taky dozvíme jak běželi ti rychlejší. Jari Kurri si to užil. Běžel bez hodinek na pocit a toužil běžet kolem 4:10/km. Když se pak díval na své mezičasy, tak to fakt běžel. V kopcích řádil, běžel dle svých slov jak pírko, pak ale přišlo klesání po 31 km a začalo být zle. Od 37 km už necítil nohy a hodně ho to štvalo. Cítil se skvěle, ale nohy mu už moc nedovolili. A nejhorší byl poslední seběh před cílem. Člověk by chtěl udeřit, ale najednou to nešlo. Nicméně celkový dojem skvělý. Ač by se to nezdálo, tak to byl pro něj nejlehčí marathon. Prostě běžel pro radost, ne na čas. A pak tu byl ještě Ondra. Bez tréninku se pustil do boje s marathonem. Vydržel do 20 km a pak mu odešlo koleno. Mrzelo ho to, ale pravda je, že ještě má čas. Marathon se fakt začíná běhat od 35 km. 

V pondělí při odjezdu na letiště nás provází průtrž mračen, abychom viděli, že i v Aténách umí pršet. A v úterý jsme se pak ze zpráv dozvěděli, že v kolem Atén je hotová pohroma. To nám sakra vyšlo.        

Ve spolupráci s Jardou napsal Mira              

RUN FREE!!

Výsledky našich na 42 km:  

Výsledky našich na 10 km:  

Jméno	Oddíl	Čas	Umístění celkem	Umístění ČR
Mynář Marek	TriSK	45:15	282	1
Černoch Jiří  st.	TriSK	46:43	402	3
Tomáš Halamíček	TriSK	53:22	1440	7
Hegingerová Dana	TriSK	56:40	2303	11
Černoch Jiří ml.	TriSK	01:01:37	3711	17
Pekař Milan	TriSK	01:01:39	3731	18
Černochová Michaela	TriSK	01:22:06	7088	20

 Trať 5 km:

Jméno	Oddíl	Čas	Umístění celkem	Umístění ČR
Reimerová Klára	TriSK	27:13	652	1

Výsledky Marathonu:   http://www.athensauthenticmarathon.gr/site/index.php/en/results-en/505-results-2017-marathon